Překlady HP/SS

Odkazy

ffdeník

iisis

Administrace

Editace stránek

Katalog stránek

Stránky systému Webgarden

Webgarden

Stránky zdarma

Statistika

Kalendář

HP- Go With the Tide

9.kapitola

No, ze středy se to protáhlo na pondělí, ale snad to tak nevadí :-) Nevím, kdy přibude další kapitola, ale snad brzy.Doufám, že se vám překlad bude líbit a že tam nebude moc chyb :-)
Zatím se mějte!
N.

"Dobré ráno, Harry. Vypadáš vyčerpaně." pozdravila Madam Pomfreyová chlapce, který tiše vešel na ošetřovnu, zatímco ho vedlo orientační kouzlo jako by to udělal mudlovský slepecký pes. Harry byl opravdu zpocený, jeho nepoddajné černé vlasy byly přilepené k čelu a bylo vidět, že se ještě před chvílí mračil.

"Právě jsem skončil s něčím, co je podle profesora Snapea gymnastika," řekl téměř uštěpačně, ale v jeho hlase byl ocelový poddtón. Madam Pomfreyová se nafoukla. Nikdy neschválila způsob, jakým Mistr lektvarů přistupoval a zacházel s Chlapcem-který-přežil.

"No, pokud někdy pocítíš i ty nejmenší potíže, přijď mi říct, a já se o to postarám." řekla jako ustaraná matka. Harry se usmál jen pro její milý, afektovaný a mateřsky laskavý hlas.

"Nebojte, Madam, přijdu." řekl se smíchem, když si vybavil Mistra lektvarů a Vrchní ošetřovatelku, jak na sebe vzájemně štěkají urážky kvůli jeho tréninku.

Poppy počkala až si Harry uklidí hůlku a podá ji zavázanou ruku. Jemně začala rozvazovat obvazy.Tato procedura vždy proběhla v naprostém tichu a trochu roztřeseným dechem. Dnes to bylo i s trochou očekávání. Zahlédla jak se Harry zamračil, viděla, jak ho kůže svědí, citlivá a připravená na všechny druhy kontaktu. Kousla se do rtu jako vždycky, když byla odstraněna poslední vrstva obvazů.

Harryho ruka a předloktí byly strašně zjizvené něčím co se zdálo být vlnitými linkami chaoticky brázdící chlapcovu kůži. Byly pořád načervenalé a zanícené, ale rychle se hojily díky kouzlům, které na ně zakouzlila. Přála si jen, aby mohla eliminovat zjizvení. Ne že by se to nedalo ukrýt kouzlem, ale bylo to jiné, když byly jizvy doopravdy pryč.

"Můžu si sáhnout?"

Harryho tichý hlas ji polekal. Ještě nikdy předtím před ní nepoužil tak hluboký, tichý hlas. Byl to hlas jiného Harryho - víc zranitelného, méně lehkovážného, silnějšího, vyspělejšího ...-- nebo si to možná jen namlouvala.

"Eh, co prosím, drahoušku?"

"Moje ruka. Mohu si sáhnout na to zjizvení?" opakoval Harry, jeho hlas nikdy nepřekročil oktávu výš.Poppy zamrazilo, aniž by věděla proč.

"Ano, samozřejmě." řekla a odtáhla ruce, aby mohly Harryho prsty lehce, jemně ohledat a dotýkat se kolem toho místa. Pozorně sledovala jeho výraz. Jeho oči se dívaly někam do střední vzdálenosti, nehybné, ale přece byly jako nejhlubší moře bouřlivých emocí, které kdy viděla na takové mladé tváři. Bylo to, jako kdyby se v Harryho mysli odehrávaly nějaké scény...

... "Co je to za kouř!? Ty hlupáku, co jsi zničil tentokrát?" ...

... "Máš rád pálení věcí, co? Ukážu ti pálení!" - - "Strýčku, ne!"

... "Ty se opovažuješ překazit mi ..!?". ...

.... "NEOPOVAŽUJ se na mě ZÍRAT!" -- --

Harry se vzpamatoval s malým zalapáním po dechu, několikrát zamrkal, aby zmírnil pocit svrbění v očích. Pokud jde o bouři ve svém srdci, tu bude muset vyřešit později.

"Harry, drahoušku?" znepokojený hlas Poppy způsobil, že se Harry nadechl a s výdechem ten výraz smazal. Odtáhl ruku z předloktí, a chabě se usmál. Nebo si alespoň myslel, že se usmál.

"Hotovo, madam Pomfreyová. Zavážete to znovu?"

"Jen na tento týden, dokud tu je nebezpečí infekce, Harry." řekla jemně a začala zavazovat kolem ruky chladný pás látky směrem nahoru.

Harry chvilku mlčel, ale pak cítil, že by jeho srdce prasklo, kdyby se nezeptal na to co ho trápilo od té doby, co začal myslet na něco jiného než na to, že byl předem odsouzen kvůli slepotě.

"Kdo mě vzal do Bradavic?"

Poppy téměř nevzhlédla od práce.

"Proč, přece profesor Snape. A byl dost rozzuřený."

Pokud byl Harry překvapen, nedával to najevo.

"Kvůli tomu, že pro mě musel jít?"

"Ale ne. Kvůli tomu, že musel nechat ty mudly naživu, byla myslím jeho slova." Řekla Poppy a zakouzlila obvaz, aby zůstal čistý a na svém místě do příštího dne.

*** ***

Snape přecházel po svých místnostech v podzemí, ponořený do myšlenek. Převážně o Harrym Potterovi. Namáhal mozek, aby našel pro chlapce nějakou možnost, jak zvládat lektvary. Formule mu mohly pomoci při čtení a psaní, ale pro lektvary byl zrak důležitý: barva, odstín, bublající povrch, to vše se mohlo posuzovat jen očima.

Snape se zadíval na křeslo naproti němu, pak vzal kus látky a zavázal si oči. Chvilku tam stál, aby aspoň trochu poznal, čím Harry procházel.

Zjistil, že to nenáviděl. Dřív než dorazil ke křeslu a sedl si, podařilo se mu urazit si prst u nohy a narazit si koleno. Zaklonil hlavu, se šátkem stále na očích. Nemohl si pomoci a připomněl si ten den, který popsal Brumbálovi jen mlhavě ...

 ... "Dostaneš, co si zasloužíš,-mudlo-. Dolero Projectum!" Zavrčel a Vernon okamžitě začal řvát jak se všechny bolesti, které způsobil svému mladému svěřenci, obrátily na něj. Zasyčel Snapeův hlas, ostrý jako čepel sekery. Nějaké kletby byly vrženy také na vychrtlou manželku a tlustého syna, a zavřel za nimi s třeskem dveře, aby je tam uzavřel a na jejich syna začaroval svazovací kouzlo - bolestivé. Tu ženskou pověsil vzhůru nohama ke stropu.

Pro Vernona, měl jiné plány ...

Líně mávl hůlkou a Vernonovo tělo následoval tu trasu bez ohledu na občasné překážky, ať už zdi, okna, dveře nebo nábytek. Muž zkrvavěl skoro okamžitě. Vykřikl a prosil o milost, a Snape se vyžíval v jeho kňučení a  skoro zapomněl, že jednou rukou držel bezvědomého, těžce zraněného chlapce. Vzpomněl si na to, když se Harry snažil kašlat a místo toho vytekla na rukáv Mistra lektvarů krev. Snape před něj nechal Verona padnout a zamračil se na něj. Poslal na něj trochu Crucia, a když křik utichl, promluvil.

"Nemám čas dokončit to co ti patří, Dursley - ale já se vrátím. Modli se, abych  zapomněl." Řekl hedvábným hlasem chvějící se bečce sádla před ním a odešel, nechajíc všechna kouzla a kletby v plné síle ....

Snape si sundal šátek z očí s hrozivým zamračeným pohledem. Měl udělat víc.Ze všech zvěrstev, které kdy Severus Snape viděl, kypěl vzteky i při tom nejmenším náznaku týrání dětí. Vyřítil se ze žaláře směrem k Prasinkám. Přestože nepomyslel na své problémy, našel pro ně řešení.

*** ***

Nastaly Harryho narozeniny.

Ron vstoupil na Bradavické pozemky poněkud strnule. Měl celé 4 dny na to aby strávil Harryho dopis a stále s tím nemohl žít. Hermiona domluvila setkání, takže se sejdou s Harrym společně ve stejnou dobu. Ron se ošil. Měl pocit, jako by neměl žaludek. Opustil plačící matku, Ginny stále nevyšla ze svého pokoje a Fred a George byli neobvykle tiší ve svém pokoji. Jeho otec zatnul zuby a znovu a znovu četl Harryho dopis, jako by to přineslo více informací.

Ron nepotřeboval více informací. Pouze dva zdroje by to mohly Harrymu způsobit: Voldemort a ty mudlové, se kterými musel žít. V obou případech to byla strašné.

"Ahoj, Rone." Přiběhla k němu Hermiona. Viděl její unavené oči a opuchlou tvář, jako kdyby plakala a snažila se to zakrýt. Dlouho se na sebe dívali a pak se navzájem objali.

"Už jsi ho viděl?" zeptala se nesměle. Ron zavrtěl hlavou.

"Ne.Dohodli jsme se, že bychom se s ním měli setkat spolu."

"Jaký myslíš, že bude?"

"Nevím. Pravděpodobně na hlavu z toho, že navrch toho všeho ho ještě trápí Snape. Proč u něj vůbec Brumbál nechává toho umaštěnce?"

"Ale no tak, Rone. Jsem si jistá, že ředitel ví, co dělá. A dávej si pozor na jazyk, protože bys neměl Harrymu říkat nějaké hlouposti." začala káravým tónem a skončila obořením se na svého rudovlasého kamaráda. Zamířili ke vchodu do hradu, když Ron zamyšleně přikývl.

Harry seděl ve Velké síni, a cítil se dost neklidný. Ron ani Hermiona mu neposlali žádnou odpověď, takže neměl možnost zjistit, jestli přijdou na jeho narozeninovou party nebo ne. Doufal, ale zároveň se obával, že přijdou. Remus se usmál a posadil se vedle něj na křeslo.

"Neboj se, Harry. Všechno půjde hladce. Uvidíš."

"Já nevím. .. Já …do háje radši bych šel a vyhýbal se čtyřem míčům i samotnému Snapeovi, než tohle ..." Zamumlal Harry a kroutil svými nyní hbitými prsty.

Remus se zasmál.

"Opatrně, Harry, nebo tě milý Severus chytí za slovo."

Harry se chystal odpovědět, když uslyšel otvírání dveří a šoupání nohou nově příchozích.Ztuhl a polkl. Měli by přijít do sálu, každou chvíli... každou chvíli ...

"Harry!" Zazněl Hermionin hlas, a rychlé kroky prozrazovaly, že se za ním rozběhla setkat, když vstal. Rozpřáhl ruce a Hermiona vběhla do jeho objetí a pěvně ho držela. Harry zavřel oči a usmál se.

"Hej, Miono. Moc se mi stýskalo. Myslel jsem, že jsem slyšel Rona s tebou."

"Jsem tady, Harry. Co myslíš tím. Že jsi mě slyšel?"Ronův hlas byl trochu strnulý, ale to Harryho nepřekvapilo.Místo toho se usmál a pobaveně řekl.

"Myslím tím, že jsem tě slyšel vejít. A mumlal jsi."

Hermiona byla okamžitě nad věcí.

"Učil ses být pozorný vůči okolí, že, Harry? No, přečetla jsem si nějaké věci a taky jsem hledala jak mudlové zvládají – to co musíš zvládat ty a také, že se můžeš naučit Braillovo písmo - pokud tedy budeš někdy chtít - "

"Miono .."Harry řekl s úsměvem, který byl smutný a zároveň šťastný. Zastavila se."Blábolíš." ušklíbl se Harry, a Ron zařehtal smíchy. Obrátil se k Harrymu.

"Pojďme se tedy posadit a taky tu musíme mít nějakou hudbu.“ Řekl Remus a Hermiona a Ron se rozzářili, když spatřili nejoblíbenějšího OPČM profesora. Byli tak zaujati Harrym, že si ani nevšimli nikoho jiného. Remus se usmál jako obvyklý pozdrav, což byl důkaz jeho nekonečné podpory Harrymu, mávl hůlkou a po celé síni byla slyšet veselá hudba. Pak pokradmu poodešel a nechal trio sám.

Byl skoro čas na dárky a sladkosti, když Ron vybuchl.

"Harry, jsi opravdu slepý nebo to na nás hraješ?"

Harry zamrkal.

"Ehm, Rone, jsi v pořádku, nebo jsi pil něco, co jsi neměl?"

"Chováš se příliš jistě. Nejsi neohrabaný, a vypadá to, že nemáš potíže pohybovat se kolem. Au!"vyjekl když ho Hermiona kopla pod stolem.Remus se pyšně usmál, Harry nevěděl, jestli se má smát nebo se naštvat. Hermiona se pokusila dát věci do pořádku.

"Odpusť mu, Harry, on to tak opravdu -"

"Ne, to je v pořádku Hermiono. Má pravdu. Ale měl jsem spoustu času cvičit, Rone. To je v podstatě má práce se Snapem."

Ron vdechl překvapením dýňovou šťávu.

"Chceš říct, že Snape ti pomohl nebýt invalidou?"

"RONE!"

Harry věděl, že by měl být naštvaný.Měl by se cítil uražený.Ale místo toho měl nutkání popadnout Rona a dát mu na obě tváře pusu za to, co tak netaktně prohlásil.Zaklonil hlavu a rozesmál se.

"Ano, Rone, Snape mi pomáhal nebýt invalidou. Teď se učím, jak se vypořádat se vším ve vyučování, a zítra začnu souboje, protože Snape je neklidný ..." Harry se zastavil, naklonil hlavu na stranu a pak se ušklíbl, "a věřím, že už přichází spolu s dalšími dvěma profesory, pokud se nemýlím."

"Člověče, ty jsi strašidelný."Zamumlal Ron, když spatřil přicházet z druhého konce Velké síně Brumbála, McGonagallovou, Lupina a Snapea. Brumbál měl na sobě malou kuželovitou papírovou čapku, a když došl k místu kde seděli tři studenti, řekl vesele:

"Myslím, že je čas na dárky. U tohohle nemůžu chybět. Přinesl jsem nějaké věci pro party." řekl a podal malý papírový klobouk každému z profesorů, potom Ronovi a Hermioně, a nakonec umístil jeden na Harryho vrabčí hnízdo. Zasmál se a připevnil mu ho pod bradou. Remus si ho také nasadil, jen McGonagallová a Snape s tou představou měli trochu problém a učinili tak až poté, co na ně Brumbál významně pohlédl. Přesto se Snapeově čapce podařilo vypadat mizerně, nasazené na profesorově hlavě.Ron si hrozně přál, aby měl fotoaparát a Hermioně spadla čelist.

"Zavřete pusu, slečno Grangerová, nejste treska."Vyštěkl Snape Hermiona zavřela ústa tak rychle až ji cvakly zuby.

Brumbál se uvelebil a řekl:

"Tak tedy jdeme na dárky! To vůbec není malá věc, mít 15 let.", A zatleskal.

Harry slyšel šustění a malé pukání a věděl, že se před ním určitě objevila řada krabic. Brumbálův hlas zahlaholil, když mu byl do ruky vtisknut balíček.

"To je ode mě!" rozzářil se až přespříliš pyšný sám na sebe.Harry se vřele usmál.Bylo to poprvé, co seděl u stolu s dárky stejně jako Dudley - ne, teď nechtěl na Dudleyho myslet. Rozbalil papír, slyšel jak se trhá a otevřel krabičku prsty ohmatával bavlnu uvnitř, až našel kulatou skleněnou kouli, nebo to tak alespoň vypadalo. Povytáhl obočí, nejistý, co to od ředitele dostal.

"Je to taková speciální koule - když se cítíš zahlcen emocemi, podržíš ji v ruce, a pomůže to." Řekl Brumbál tiše a Harryho srdce přeskočilo, křišťálová koule se pro něj okamžitě stála vzácnou věcí. Pečlivě ji odložil stranou a Remus po Harrym líně hodil jeho dárek – a Harry ho téměř bezděčně chytil. Zdálo se, že se Snapeova ramena uvolnila a Ron zíral.

"Člověče, náháníš mi hrůzu!"

"RONE!"

Harry se zasmál a rozbalil dárek. Prsty prohledával a našel Dikto-brk (ví někdo jestli ten název byl v knížkách?) a inkoust.Usmál se.

"To je jako ten brk Rity Holoubkové?" zeptal se a všichni se zasmáli.

Dárek od McGonagallové byl Čtecí pero.Četlo z jakéhokoli knihy, do které bylo položeno. Pak přišel Ronův balíček, relativně velký, se spoustou sladkostí a ostatního domácího jídla od paní Weasleyové a mluvící famfrpálovou knihu od Rona, který ji našel po 3 dnech hledání se svým otcem.Harry byl dojatý.Nečekal toho tolik.Hermionin dar byla skládací hůl, zakouzlena tak, aby poslouchala jen Harryho hlas.

"Chtěla jsem ti dát něco užitečného -  kdybys neměl po ruce kouzla," řekla a Harry se ušklíbl.

"Díky, Miono. Jsem rád. Poznal jsem, ...potřebu nezávislosti na kouzlech docela dobře ."

Snape si odfrkl a vykročil vpřed.

"Dobře, tak ať to mám za sebou, Pottere. Tady je můj dárek – doufám, že ho užiješ dobře."řekl rychle a pak odešel než stačil Harry dárek otevřít, ve kterém byly, jak zjistil, malé otvory.

"Harry, otvírej to opatrně." nemohl si Ron pomoci a vyhnul se, teď už předvídatelnému Hermioninu kopu. Harry se znovu ušklíbl.

"Rone, jsem si jist, že jsme tady všichni v bezpečí s profesorem Brumbálem, McGonagallovou a Lupinem." zasmál se Harry, a stejně tak i Brumbál, který měl rád Harryho smích – neslyšel ho už od onoho dne.

"No tak, Harry, podívejme se, co ti dal." Řekl Remus a Minerva se naklonila dopředu, zvědavost sama.

Harry tedy otevřel krabici (nemělo to žádné zabalení), a dovolil prstům dovnitř. Zpočátku nic necítil, kromě písku, ale pak se chladný, tenký pás něčeho vyšplhal na jeho prsty a kolem zápěstí. Kolem něj všichni zalapali po dechu a Harry se tiše zeptal:

"Jaký druh hada to je?"

"Je to korálovec, Harry," řekla Hermiona, trochu vzrušeně a trochu vystrašeně.

"No to snad ne. Je červený, černý, bílý a žlutý. Je to nebelvírský had," Remusův hlas přeskakoval smíchy.

"Může to být tvůj mazlíček, Harry." Brumbál řekl: "opravdu moc užitečný."

"Jssssi pán Harry?" zasyčel had na Harryho.

"No, ano."odpověděl Hadím jazykem.

"Ty nevidíš." řekl had. Harry si povzdechl.

"Ne, nevidím."

"To nevadí. Jsssem Sasssha. Pomůžu, když budešššš potřebovat." Had se dvakrát něžně obtočil kolem jeho zápěstí špičkou svého rozeklaného jazyka polaskala Harryho kůži. Harry se usmál.

"Jmenuje se Sasha a líbím se jí." oznámil svým nevěřícně zírajícím přátelům a usmívajícím se profesorům.

Poslední komentáře
15.10.2017 01:51:27: Špatně formulováno.. že ho nemá i v originále :)
15.10.2017 01:50:48: Geniální, divím se, že si neporidil hada dřív :)
13.12.2009 18:14:33: "Skvělý nápad, profesore Snapee." :D Díky za krásný překlad, tenhle koment už tu měl být dávno, ale...
13.12.2009 13:33:29: jé krásná kapitola, obdivuju Harryho jak se s tím vyrovnává ... těším se na pokračování